Rozdíl mezi statickým a dynamickým strečinkem

Jak jistě každý z nás ví, strečink neboli protažení je před i po každé pohybové aktivitě velice důležitý. Rozdělujeme ho ovšem na dva typy – statický a dynamický. Nejprve si vysvětlíme, k čemu tedy přesně takový strečink slouží a také jaký je mezi těmito dvěma typy rozdíl.

Z jakého důvodu strečink provádíme?

  • prevence zranění
  • snížení svalového napětí
  • zvýšení výkonnosti
  • zlepšení regenerace a celkové relaxace organismu
  • zvýšení flexibility
  • zvýšení rozsahu pohybu v kloubu
  • snížení svalové únavy a bolesti
  • zvýšení koordinace svalových vláken
  • zvyšování odolnosti vůči únavě
  • vede ke správnému držení těla, správnému dýchání a účelnému i šetrnému pohybu zároveň
  • předchází svalové nerovnováze
  • udržování dobré tělesné i duševní kondice

Statický strečink je doporučován provádět spíše po cvičení. Oproti tomu dynamický by se měl provádět před cvičením.

Dynamický strečink

Dynamický strečink je v podstatě protažení kontrolovanými a také specifickými pohyby bez výdrže v limitní poloze. Svaly jsou procvičovány specifickými pohyby, dokud nejsou dostatečně pružné a zahřáté. Po dosažení požadovaného rozsahu protažení tento daný cvik dále neprovádíme a přecházíme k jinému cviku. Hovoříme tedy o aktivním kontrolovaném pohybu, ve kterém se klouby a svaly dostávají z neutrální polohy do konečného rozsahu pohybu a zase zpět. Dynamickým strečinkem napomáháme své tělesné dynamické flexibilitě. Jeho aplikace řadíme do úvodní části tréninkové jednotky. Tento druh strečinku je doporučován provádět před začátkem samotného cvičení. Díky rozhýbání a protažení svalů je totiž možnost plně využít potenciálu celého cviku a zvýší se tak celkový výkon. Je vhodný jako součást rozcvičení např. před silovými a rychlostními tréninky. Mezi cviky dynamického tréninku může patřit třeba poskakování, kroužení rukama, zakopávání, výpady vpřed, chůze po patách apod.

Statický strečink

Při statickém strečinku jsou svaly protahovány hlavně různými pomalými cviky. Doporučuje se provádět až po sportovním výkonu, kdy jsou jednostranně namáhány svaly. A to například po posilování, anebo po dlouhém běhu. Jedná se o protažení svalu na hranici jeho tolerance, přičemž v dané pozici by měl daný cvičenec setrvat cca 15–30 sekund či do pocitu uvolnění. Když se protažení provádí takzvaně až do bodu „bolesti“ může dojít k poškození svalu nebo šlachy. Z tohoto důvodu extrémní pozice v tréninku vynecháme. Patří sem klasické protažení, jako např. když si sednete na zem, své nohy natáhnete rovně před sebe a rukama se snažíte chytit za špičky. 

Nejčastější chyby při strečinku

  • nevhodné a nedostatečné zahřátí, kdy jsou studené nohy i tělo
  • přepětí nebo tzv. přestrečování, nerespektování svého pohybového limitu
  • zadržování dechu při natahování svalu
  • kmitání při natahování svalu – což je považováno za největší chybu, protože si zbytečně můžeme natáhnout sval

Ještě další součástí, a to ať už statického nebo dynamického strečinku je dýchání. Správné dýchání totiž pomáhá uvolnit nejen napětí a stres, ale také zvyšuje průtok krve v celém těle a zároveň přispívá k odstranění vedlejších problémů vzniklých pohybovou zátěží.

Strečink pochází z anglického slova „stretch“ a znamená roztažení, napětí, napínání, natažení, rozpínání. Jedná se o účinnou metodu, která přirozeně a šetrně připraví svaly, oběhový a dýchací aparát nejen na zvýšenou zátěž, ale i na běžné fungování lidského těla – slouží tedy jako taková rozcvička. Není proto určen jen pro sportovce, ale i pro ty, kteří chtějí svá těla udržovat v dobrém a zdravém stavu.

Zdroje